Zdeněk Kopecký (5.8.1947 – 5.8.2025)
Přesně v den svých 78. narozenin se s tímhle světem rozloučil Zdeněk Kopecký a to po těžké a zákeřné nemoci. Symboliku lze vidět i v tom, že to bylo právě mezi dvěma turnajovými víkendy … Byl to opravdu veliký srdcař, který pro Dřevěnici dýchal, svůj druhý domov měl v rozsáhlém klubovém volejbalovém areálu a vždycky byl k zastižení výhradně při práci. Pořád ji viděl – tu drobnosti, tu zásadní věci – a taky věděl, jak se s problémy vypořádat. Byl velmi kamarádský a nerad dával na odiv to, čím ke spolkovou činnosti přispívá, dokonce ani nemiloval, když ho druzí vyzdvihovali. Musím vám všem prozradit, že když jsem hledal vhodnou fotku ke zveřejnění, vzalo mi hodně času, Zdeněk totiž nebyl na světskou slávu, on byl stvořen k tomu, aby fungoval pro spolkovou činnost. Dobře hrál volejbal – mimochodem, jeho dva synové Zdeněk a Radek taky, což potvrdili v dresu svého času druholigového týmu domácí Dřevěnice. Hrál i stolní tenis, snad čtyřicet sezon závodně, uměl hokej, byl prostě velice všestranný a kdyby to nebylo takové to “klišé”, ještě bych přidal, že byl v kolektivu oblíbený. Sám sice zábavu neorganizoval, ale legraci měl nesmírně rád a dovedl si ji udělat i sám ze sebe.
Já jsem měl to štěstí, že jsem s ním přes deset sezon strávil ve stejném volejbalovém dresu a snad dvacet sezon za pingpongovými stoly. Taky jsme padesát let zasedali ve výboru tělovýchovné jednoty. Učil děti volejbal i stolní tenis, měl i licenci volejbalového rozhodčího. V roce 1975 jsme si vymysleli vánoční turnaj stolního tenisu mužů a zejména spolu jsme to vydrželi organizovat v podstatě až do doby, kdy přestala fungovat dřevěnická hospoda, tedy do roku 2013 …
A pak Volejbalová Dřevěnice. Řeknu-li, že to byla Zdeňkova srdeční záležitost, nepřeženu ani o trochu … Jeho parketou byla zejména technická část turnaje, tedy příprava kurtů, úprava areálu a technického zázemí. V tom byl nepřekonatelný, o všem věděl, všechno uměl řešit a hlavně vyřešit. Věděl však i o všem dalším, co se ve Dřevěnici šustlo a vždycky měl
se zapojil. Prostě on byl tím “koněm to tahu a ne tím “koněm na parádu”. V tandemu s manželkou Alenou, dlouholetou šéfovou stravování při Volejbalové Dřevěnici, byli znamenitou dvojicí, výkonnou, kamarádskou, oblíbenou.
Milý Zdeňku, bojím se, že Tě těžko nahradíme, ale zároveň říkám, že se o to musíme pokusit! Tvoje památka je příliš vzácná a zavazující …
S úctou
Vašek Nidrle, ředitel Volejbalové Dřevěnice
